Recenze: Mayské proroctví. Zápas o osud lidstva

Český název : Mayské proroctví. Zápas o osud lidstva Originální název : The Daykeeper's Grimoire Autor : Christy Raedeke Série:  Ma...

Český název: Mayské proroctví. Zápas o osud lidstva
Originální název: The Daykeeper's Grimoire
Autor: Christy Raedeke
Série: Mayské proroctví 1
Počet stran: 320
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Šestnáctiletá Caity odhalí význam podivných znaků vyřezaných v obložení svého pokoje. Jde o dávné mayské proroctví, které jí přisuzuje důležitou roli v osudu lidstva. Bude mít dostatek sil a především odvahy vzít na sebe nelehký a nebezpečný úkol?

---

Spisovatelka Christy Raedeke díky své vášni k cestování a k starověkému učení vytvořila neobvyklý příběh šestnáctileté Caity. Caity se se svými rodiči přestěhovala ze slunného San Francisca do Skotska, kde se rodiče rozhodli zřidit malý hotel. A to konkrétně na hradě, kde mimo jiné taky bydlí roztomilý opičák jménem Pan Papírek, který se dorozumívá tím, že skládá origami.

Na Caity je toho v poslední době docela dost. Kromě stěhování do cizí země, si musí vybrat i školu, kde bude studovat a navíc objeví ve svém pokoji tajnou chodbu. Chodba je o to zvláštní, protože má na sobě vyřezávané podivné znaky. Proto Caity požádá o pomoc rodiče a svou nejlepší kamarádku, která má dědečka na univerzitě. Co se skrývá za podivnými znaky? Jaké další tajemství jsou ukrytá v hradu? To Caity brzo zjistí...

Kniha se mi po dočtení zdála dosti průměrná. Hned uvedu proč. Zaprvé děj - jeho tam spoustu, děje se toho moc naráz a je divně zkombinovaný. Navíc jsem od knihy čekala úplně něco jiného. Neříkám, že kniha není zajímavá, ale moc mě to nechytlo. Dále pak postavy - Caity byla ze začátku hodně sympatická, ale pak se začala chovat moc otravně a někdy mě její myšlenkové pochody přišli na její věk absurdní. Kdo mě ale v knize nejvíc otravoval, je její opička Pan Papírek. Už to jméno mi nesedělo a o jeho roli v knize bych byla s radostí ochuzena.

Celkově ale kniha není špatná a určitě se najde spousta, spíše mladších, čtenářů, které bude bavit. Dočkala se také druhého dílu, který mám v úmyslu také přečíst, i když mě tento díl moc nenadchl.

Rozhodneme se, že lucerny necháme nahoře na schodech, nemá cenu je pořád přenášet po žebříku tam a zpátky. Baterka nám na zpáteční cestu do tajné komnaty postačí. Když tam dorazíme, mám pocit, že jsem se vrátila z vesmíru na zem. 

Možná vás zaujme také

0 komentářů

Flickr Images