Český název: Brisingr
Originální název: Brisingr
Autor: Christopher Paolini
Série: Odkaz dračích jezdců 3
Počet stran: 656
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Brisingr - třetí díl fantasy série z pera Christophera Paoliniho se těší na své čtenáře, dračí jezdec se vrací! Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou... Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou proto čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, ve kterém nechybí ani Safiřin něžný humor.

Od prvního dílu se s Eragonem udála velká změna. Z obyčejného vesnického chlapce se stal udatný bojovník a Dračí jezdec bojující o nástolení míru v Alagäesii.  V elfském městě Ellesméře spolu se svou dračicí Safirou prošli náročným výcvikem a objevili svého učitele, jezdce Oromise a jeho chromého draka Glaedra. Všichni se totiž přípravují na závěrečný střet s krutovládcem Alagäesie, Galbatorixem. Než ale dojde k poslední bitvě, musí Eragon dodržet přísahy, které slíbil.

První díl Eragona jsem četla několik let zpátky. V té době jsem četla, ale ne tak moc a neměla jsem takový přehled nad fantasy žánrem. Četla jsem pořád dokola hlavně Harryho Potter a Pána prstenů. Eragon byl pro mě tedy něco nového a zajímavého. První i druhý díl mě opravdu neskutečně bavil. Sice jsem v obou knihách viděla narážky na jiná díla či filmy, ale nevadilo mi to. Než jsem se ale dostala ke třetímu dílu, uběhla velká spousta času.

Možná to teda bylo tím, že jsem měla velkou pauzu mezi druhým a třetím dílem, ale prostě mě Brisingr nebavil. Do čtení jsem se musela po celou dobu nutit a i když je to docela objemná kniha, nikdy mě netrvá čtení tak dlouho. Po celou dobu se mi zdálo, jako bych četla jiný příběh. Nebo jsem se já tak změnila a z knihy jsem vyrostla? Možná, kdyby byla kniha o něco útlejší, minimálně o polovinu, tak by byl příběh lepší a zajímavější. Spousta scén se mi zdála zbytečně natahována a některé mi přišli dokonce i zbytečné.

Christopher Paolini vymyslel zajímavý svět, který se stává v Brisingru originálnější. Na tomto dílu se mě právě líbilo nejvíc, že už není tak moc ovlivněn jinými autory. Paolini přidává hodně ze svého a když by omezil zdlouhavé popisy děje, tak by se jeho příběh stal geniálním. Při čtení se mi totiž stávalo, že se v příběhu vůbec nic neděje. Z celé knihy byla proto nejzajímavější závěrečná bitva a odhalení Eragonova původu, který jsme si ale mohli docela jednuduše sami odvodit.

I přes všechny ty zápory patří  Odkaz dračích jezdců k těm povedenějším sériím, které se věnují tématicé draků. Proto nezanevřu nad Paoliniho světem a poslední, čtvrtý díl si přečtu. Přeci jen jsem zvědavá, jak celá série skončí. Doufám ale, že autor ze sebe vydá to nejlepší a že konec bude zakončen velkou epickou bitvou, která rozhodne o osudu celého světa.

Děkuji nakladatelství Fragment, za poskytnutí recenzního výtisku.