Recenze: Betonová zahrada

Český název: Betonová zahrada Originální název: The Cement Garden Autor: Ian McEwan Počet stran: 127 Nakladatelství: Eurome...

Český název: Betonová zahrada
Originální název: The Cement Garden
Autor: Ian McEwan
Počet stran: 127
Nakladatelství: Euromedia Group
Goodreads | CBDB


Anotace: Další vydání úspěšného románu jedné z nejvýraznějších osobností současné anglické literatury - Iana McEwana. Příběh o generačním problému, pocitu osamělosti a neuchopitelnosti okolního světa zcela strhujícím způsobem odhaluje syrovost současnosti, kde takové faktory jako rozpad rodiny, nenávist či tragedie jsou spíše symbolem stejně jako zahrada zalitá betonem, čímž jako by se mělo stmelit to, co se nenapravitelně jednou rozpadlo.

Hlavním hrdinou knihy Betonová zahrada je patnáctiletý Jack, který žije se svou rodiči a třemi sourozenci v chátrajícím domě poblíž demoliční zóny. Jelikož je extrémně parné léto, rozhodne se jeho otec, hlava rodiny, pokračovat v renovaci své zahrady. Jack ale místo pomoci dává přednost masturbaci v koupelně a když se vrátí zpět, najde otce mrtvého v čerstvém betonu. Po jeho smrti zůstává domácnost na starost jeho starší sestře Julie, protože jejich matka je těžce nemocná a postupem času přestává opouštět svoje lůžko. Když i ona zemře, zůstanou děti odkázáni sami na sebe. O matčině smrti nedají ale nikomu vědět, protože vědí, že by je umístili do dětského domova a rozdělili. Když pak objeví ve sklepě starou bednu, pohřbí do ní svou matku a zabetonují.

Náš táta neumřel mou vinou, někdy mě ale přepadne pocit, že jsem mu k tomu dopomohl.

Betonová zahrada patří mezi úspěšné romány anlického spisovatele Iana McEwana. Netradiční a velmi neobvyklý příběh čtyř sourozenců dodnes šokuje spoustu čtenářů. V krátkém díle McEwan dokázal zobrazit nejen generační problémy, ale také otázku rozpadu rodiny, tragédii, odlidštěnost, prázdnotu. Betonová zahrada je především symbolem toho, že dokáže dát dohromady to, co se už jednou rozpadlo. Román často vyznívá až krutě a chladnokrevně, což je nejvíce zobrazeno v postavě Jacka.

Právě surové zobrazení lidského rozkladu a strohý styl psaní dělá z knihy něco výjimečného a strhujícího. Svým příběhem může kdekoho překvapit a až znechutit, přesto se jedná o výborný a ojedinělý debut. Postava Jacka se v průběhu děje postupně mění. Chová se jako typický kluk v pubertě, ale přitom je v něm cosi jiného a zvráceného. Zažívá emocionální prázdnotu, nezájem, nechuť k sobě samému a letargii. Ostatní sourozenci se také po smrti matky změní. Julie se rozhodne řídit celou rodinu, nakupovat potraviny, starat se o nejmladšího Toma. Sama to ale dostatečně nezvládá. Dům se začne proměňovat ve smetiště a nikdo z nich se nesnaží situaci změnit. A proto se v závěru rozhodne Julie spolu s Jackem zastat pozice otce a matky. A to se vším všudy.

Betonová zahrada je opravdu hodně ojedinělá, ale zajímavá. Stojí určitě za přečtení. Není ale od věci zmínit, že při čtení je dobré odhonit všechny morální předsudky a společenské názory. Kniha má velmi originální námět, je čtivá a obsahuje skvělé psychologické vykreslení postav. Jedná se o drsný příběh s dusivou až depresivní atmosférou. V závěru bych ještě zmínila filmové zpracování, které považuju za velmi povedené, ale ne zase úplně dokonalé.

Možná vás zaujme také

6 komentářů

  1. Jak jsem psala v článku, když jsem toto dílko přečetla. MINDFUCK. :D
    Ten konec je prostě hodně divný a při čtení jsem měla na tváři asi hodně zvláštní výraz. Kdyby to nebyli sourozenci, bylo by to možná i vzrušující čtení. Ale takhle?
    Byl to docela silný zážitek, skvěle vykreslená psychologie postav (to McEwan prostě umí), ale už jej nebudu opakovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knížka je to fakt hustá :D četla jsem od McEwana jeste další dvě a zatím žádná nebyla tak Mindfuck jako tahle :D

      Vymazat
  2. Od tohoto autora jsem četla Pokání a moc se mi líbilo. Betonová zahrada vypadá také skvěle, díky za doporučení :) Výborná recenze!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokání se mi taky líbilo, přemyslim, ze bych si zase přečetla. A díky :)

      Vymazat
  3. ja som ju čítala už strašne strašne dávno a doteraz si pamatám ten tupý, dráždivý, nedefinovateľne nepríjemný pocit pri čítaní. skvelé dielko a majstrovský textový minimalizmus...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle bylo moje druhé čtení a naprosto chápu tvé pocity :)

      Vymazat