Týden s Písní ledu a ohně - Ukázky z knih

dubna 03, 2014


Tak je čtvrtek a dneska jsou na řadu ukázky z jednotlivých dílů. Snažila jsem se vybrat takové, které moc neprozradí, tak snad nikomu neprozradím děj dopředu, pokud jste některý díl ještě nečetli. A pokud se bojíte případných spoilerů, přečtěte si jen ukázku dílů, které jste četli. :)


Český název: Hra o trůny
Originální název: A Game of Thrones
Autor: George R.R. Martin
Série: Píseň ledu a ohně 1
Počet stran: 848
Nakladatelství: Talpress

Ukázka: "Měli bychom se vydat zpátky," zamumlal Gared, když les kolem nich začal tmavnout. "Ti divocí jsou mrtví."
"Ty máš z mrtvých strach?" zeptal se ho ser Waymar Royce s mírným náznakem úsměvu.
Gared na jeho uštěpačnou poznámku nereagoval. Byl to starý muž, po padesátce, a viděl už odcházet a přicházet mnoho urozených pánů. "Mrtví jsou mrtví," utrousil jen. "Od mrtvých raději dál."
"Opravdu jsou mrtví?" zeptal se Royce tiše. "Jaký důkaz o tom máme?"
"Will je viděl," odpověděl Gared. "Když Will říká, že jsou mrtví, je to pro mě dostatečný důkaz."
Will věděl, že dřív nebo později ho do své hádky zatáhnou. Přál si, aby to bylo spíš později než dřív. "Moje matka mi říkávala, že mrtví nezpívají písně," vložil se do rozhovoru.
"Moje kojná říkávala to samé, Wille," opáčil Royce. "Nikdy nevěř tomu, co slyšíš u ženského prsu. Jsou věci, kterým se můžeme naučit dokonce i od mrtvých." Jeho hlas se odrážel ozvěnou, až příliš hlasitý v soumračném lese.
"Máme před sebou dlouhou cestu," poznamenal Gared. "Osm dní, možná devět. A padá noc."
Ser Waymar Royce bez zájmu pohlédl na oblohu. "Padá takhle každý den v tuhle dobu. Ty se tmy bojíš, Garede?"
Will viděl Garedova stažená ústa a stěží potlačovaný hněv v jeho očích pod silnou černou kápí pláště. Gared u Noční hlídky strávil čtyřicet let, jako chlapec a jako muž, a nebyl zvyklý na to, aby jeho slova někdo znevažoval. A přesto to nebylo všechno. Pod zraněnou pýchou byl Will schopen vycítit ve starším muži ještě cosi jiného. Bylo to takřka hmatatelné; nervózní napětí, které se nebezpečně blížilo strachu.
Will jeho nepříjemné pocity sdílel. Sám na Zdi strávil čtyři roky. Když ho za ni poslali poprvé, vybavily se mu všechny staré historky, které kdy slyšel, a jeho vnitřnosti se proměnily ve vodu. Po návratu si sám ze sebe tropil žerty a smál se tomu. Nyní byl veteránem stovky průzkumných výprav a nekonečná temná divočina, kterou lidé z jihu zvali začarovaným hvozdem, pro něj už neměla žádné hrůzy.
Až do dnešního večera. Dnes večer to bylo jaksi jiné. Zároveň s temnotou se přikradlo cosi, z čeho mu naskakovala husí kůže po těle a ježily se mu vlasy vzadu na zátylku. Devět dnů putovali na sever a na severozápad a znovu na sever, dál a dál od Zdi, po stopách skupiny divokých nájezdníků. Každého dne to bylo horší než v den, který mu předcházel. Dnes to bylo nejhorší. Ze severu skučel studený vichr, ve kterém stromy sténaly, ševelily a hýbaly se jako živé věci. Celý den měl Will pocit, jako by ho něco pozorovalo, něco studeného a neúprosného, něco, co ho nemělo rádo. Gared to cítil taky. Will netoužil po ničem jiném, než aby se rozjeli úprkem zpátky do bezpečí Zdi, ale o tento pocit se se svým velitelem dělit nemohl.
Zvlášť ne s velitelem, jako je tenhle.



Český název: Střet králů
Originální název: A Clash of Kings
Autor: George R.R. Martin
Série: Píseň ledu a ohně 2
Počet stran: 944
Nakladatelství: Talpress

Ukázka: Tam na Zimohradu jí říkali "Arya Koňská tvář" a ona si tehdy myslela, že horší přezdívka snad neexistuje, jenomže to bylo předtím, než jí sirotek Zelenoruký Lommy začal říkat "Tupohlavec".
Opravdu měla pocit, jako by měla tupou hlavu, když si na ni sáhla. Ve chvíli, kdy ji Yoren odtáhl do té uličky, byla přesvědčena, že ji chce zabít, ale kysele čpící stařec ji jenom pevně držel a svojí dýkou jí odřezával chumáče a spletence vlasů. Ještě teď si vybavovala, jak mírný větřík honil plné hrsti špinavých hnědých vlasů přes dlažební kameny směrem k septu, kde před chvílí popravili jejího otce. "Odvádím muže a chlapce pryč z města," zavrčel Yoren, když ji ostrá ocel škrábla do hlavy. "Tak hezky drž, chlapče." Než s tím byl hotov, měla hlavu porostlou jen pár nevzhlednými chumáči a místy dokonce strništěm.
Potom jí řekl, že od nynějška až do té doby, než se dostane na Zimohrad, bude sirotkem jménem Arry. "Přes bránu by to nemělo být obtížné, ale pak to bude něco jiného. Budeš muset přežít dlouhou cestu ve velice špatné společnosti. Tentokrát jich mám třicet, chlapce a muže, které chci odvést na Zeď, a nemysli si, že jsou takoví jako ten tvůj nevlastní bratr." Zacloumal jí. "Lord Eddard mně dovolil vybrat si je v královských žalářích a já tam dole žádné mladé lordy nenašel. Polovina z téhle sebranky by tě rychleji, než by sis stačila odplivnout, udala královně za milost a možná pár stříbrných. Druhá polovina by udělala to samé, jenomže předtím by tě ještě znásilnili. Takže si dávej pozor a choď močit do lesa, samotná. To bude ta nejobtížnější část, potřeba chodit na stranu, takže raději nepij víc, než budeš muset."
Jak řekl, odejít z Králova přístaviště bylo snadné. Lannisterští strážní u brány každého zastavovali, ale Yoren na jednoho z nich zavolal jménem a ten jenom mávl rukou a jejich povozy bez problémů projely. Nikdo se na Aryu ani nepodíval. Hledali urozenou dívku, dceru králova pobočníka, ne kostnatého chlapce s osekanými vlasy. Arya se ani jednou nepodívala za sebe. Přála si v tom okamžiku, aby Černovodý proud vystoupil z břehů a spláchl celé město, Bleší zadek, Rudou baštu, Baelorovo septum, prostě všechno, a taky všechny, především prince Joffreyho a jeho matku. Věděla však, že se to nestane, a kromě toho, Sansa stále byla ve městě a tu by voda spláchla taky. Když si na ni vzpomněla, Arya se rozhodla, že si raději bude přát, aby se v bezpečí dostala na Zimohrad.
Yoren se však mýlil ohledně močení. Vůbec to nebyla ta nejobtížnější část; tím nejhorším ze všeho byli Zelenoruký Lommy a Horký koláč. Sirotci. Některé Yoren sebral na ulici s příslibem jídla pro jejich žaludky a bot na jejich chodidla. Ty ostatní našel v řetězech. "Hlídka potřebuje dobré muže," řekl jim, když se vydali na cestu, "ale ta vaše chátra bude tentokrát muset stačit."
Yoren si v žalářích vybral také dospělé muže, zloděje, pytláky a násilníky. Nejhorší z nich byli tři, které našel v černých celách a kteří zřejmě děsili i jeho, protože je nechával spoutané na rukou i na nohou v zadní části jednoho z povozů a ujišťoval je, že zůstanou v železech po celou cestu až ke Zdi. Jeden neměl nos, jenom díru v obličeji, kde mu ho uřízli, a ten ošklivý holohlavý se špičatými zuby a otevřenými boláky na tvářích měl oči, které se nepodobaly lidským.



Český název: Bouře mečů
Originální název: A Storm of Swords
Autor: George R.R. Martin
Série: Píseň ledu a ohně 3
Počet stran: 1198
Nakladatelství: Talpress

Ukázka: Pak zřejmě usnul. Víno ho uspávalo a bylo tak příjemné natáhnout se, což byl přepych, který mu řetězy v cele nedovolovaly. Jaime se už dávno naučil zdřímnout si v sedle během pochodu. Tohle nebylo o nic obtížnější. Tyrion se uřehtá k smrti, až se dozví, že jsem prospal vlastní útěk. Nyní ale byl vzhůru a pouta ho značně znervózňovala. „Moje pani,“ zvolal, „kdybys mne zbavila těch okovů, pomohl bych ti veslovat.“
Znovu se na něj zamračila, tváří plnou koňských zubů a narůstajícího podezření. „Jen si svoje řetězy ponech, Králokate,“
„Ty si myslíš, že dokážeš veslovat celou cestu až do Králova přístaviště, děvče?“
„Budeš mi říkat Brienne. Ne děvče.“
„Já se jmenuju ser Jaime. Ne Králokat.“
„Popíráš snad, že jsi zabil krále?“
„Ne. A ty popíráš své pohlaví? Jestli ano, tak si rozšněruj kalhoty a ukaž mi ho.“ Obdařil ji nevinným úsměvem. „Požádal bych tě, aby sis rozevřela živůtek, ale z toho pohledu bych toho moc nepoznal.“
Ser Cleos se na něho zamračil. „Nezapomeň na svoje vychování, bratranče.“
V tomhle že protéká krev Lannisterů? Cleos byl synem jeho tety Genny a toho tupohlavého Emmona Freye, který žil v hrůze z lorda Tywina Lannistera ode dne, kdy se oženil s jeho sestrou. Když se lord Walder Frey zapojil s Dvojčaty do války na straně Řekotočí, ser Emmon se rozhodl být loajální raději rodu své sestry než otci. Casterlyova skála dostala z toho jejich přemnoženého vrhu to nejhorší, co mohla, přemítal Jaime. Ser Cleos vypadal jako lasička, bojoval jako husa a měl odvahu obzvlášť statečné ovce. Lady Stark mu slíbila, že ho propustí, pokud doručí její vzkaz Tyrionovi, a ser Cleos ve vší vážnosti přísahal, že to udělá.




Český název: Hostina pro vrány
Originální název: A Feast for Crows  
Autor: George R.R. Martin
Série: Píseň ledu a ohně 4
Počet stran: 864
Nakladatelství: Talpress

Ukázka: Kdysi dávno, když byla ještě malá holčička, přišel na Zimohrad potulný zpěvák, který u nich zůstal půl roku. Byl to již starý muž, s bílými vlasy a větrem ošlehanými tvářemi, ale zpíval o rytířích, hrdinských činech a krásných dámách, a Sansa prolévala hořké slzy zklamání, když od nich nakonec odcházel, a prosila svého otce, aby ho nepouštěl. „Ten muž nám již zahrál třikrát dokola každou píseň, kterou zná,“ řekl jí lord Eddard laskavě. „Nemohu jej zde držet proti jeho vůli. Nemusíš ale plakat. Ujišťuji tě, že přijdou jiní zpěváci.“
Jenže nepřišli, po celý další rok i déle. Sansa se modlila k Sedmi v jejich septu a ke starým bohům u stromu srdce, prosila je, aby přivedli starého zpěváka zpátky, nebo ještě lépe, aby poslali nějakého jiného, mladého a hezkého. Bohové ji ale nevyslyšeli a síně Zimohradu zůstaly tiché.
To ale bylo dávno, když ještě byla malá a pošetilá. Nyní byla panna, třináctiletá a již měla za sebou první krvácení. A písně zněly každou její noc a přes den se modlila o ticho.
Kdyby bylo Orlí hnízdo jako jiné hrady, slyšeli by mrtvého muže zpívat jen krysy a žalářníci. Stěny vězení bývaly dost silné na to, aby pohltily jak písně, tak výkřiky. Jenže nebeské cely měly jednu stěnu z čirého vzduchu, a tak každý akord, který mrtvý muž zahrál, volně vyplul ven a odrazil se od kamenných ramen Obrova kopí. A ty písně, které si vybíral… Zpíval o Tanci draků, o krásné Jonquil a jejím bláznovi, o Jenny ze Starokamenů a o rytíři Vážce. Zpíval o zradách a těch nejodpornějších vraždách, o oběšencích a o krvavé pomstě. Zpíval o žalu a zármutku.



Český název: Tanec s draky
Originální název: A Dance with Dragons
Autor: George R.R. Martin
Série: Píseň ledu a ohně 5
Počet stran: 1177
Nakladatelství: Talpress

Ukázka: „Moje paní, není zapotřebí, abys někam jezdila. Riziko je –“ je moje, Jone Sněhu. A nejsem žádná urozená jižanská dáma, ale žena ze svobodného lidu. Znám hvozd lépe než všichni tvoji černé odění průzkumníci dohromady. Mne tam žádní duchové strašit nebudou.“ V to doufám.
Jon s tím počítal, věřil, že se Val zadaří tam, kde Černý Janek Bulwer a jeho druhové selhali. Doufal, že ze svobodného lidu mít strach nemusí ale
oba až příliš dobře věděli, že divocí nejsou jediní, kdo Číhá v lesích. „Máš dostatek jídla?“
„Tvrdý chléb, tvrdý sýr, ovesné koláčky, nasolenou tresku, nasolené hovězí, nasolené skopové a měch vína. abych spláchla všechnu tu sůl z úst. Hlady neumřu.“
„Pak je tedy načase, abys odjela.“
„Máš moje slovo, lorde Sněhu, že se vrátím, s Tormundem nebo bez něho.“ Val pohlédla na oblohu. Měsíc byl v půli. „Čekej mne v první den plného měsíce.“
„Budu.“ Nezklam mne, pomyslel si Jinak mne Stannis nechá zkrátit o hlavu. „Dáváš mi své slovo, že naši princeznu ohlídáš?“ zeptal se král a Jon mu slíbil, že ji ohlídá. Val ale není žádná princezna, říkal jsem mu to snad půl stovky krát. Byla to chabá výmluva, patetický hadřík omotaný kolem jeho raněného slova. Jeho otec by s tím nikdy nesouhlasil. Jsem meč, který stráží říše lidí, připomněl si Jon v duchu, a ten musí mít v konečném důsledku větší cenu než lidská čest.

Průchod pod Zdí byl temný a chladný jako břicho ledového draka a točitý jako had. Bolestínský Edd je jím provedl s pochodní v ruce. Muloš měl klíč od všech tří bran, kde cestu uzavíraly železné mříže silné jako mužská paže. Kopiníci u každé brány se na pozdrav dotkli čel, ale nepokrytě zíralina Val a jejího koně.

Když prošli silnými dveřmi, vyrobenými z čerstvě otesaného zeleného dřeva, a vynořili se na severní straně Zdi, divoká princezna se na chvíli zastavila a zahleděla se přes sněhem pokryté pole, kde vyhrál král Stannis svou bitvu. Za ním čekal Začarovaný hvozd, temný a tichý. Světlo polovičního měsíce měnilo Valiny medově světlé vlasy v stříbro a její líce v něm byly bílé jako sníh. Zhluboka se nadechla.
„Vzduch je cítit tak sladce.“
„Mám příliš znecitlivělý jazyk, než abych s tebou mohl souhlasit. Já cítím jenom chlad.“
„Chlad?“ Val se tiše zasmála. „Ne. Když je opravdu chlad, tak bolí i obyčejné dýchání. Když přicházejí Jiní…“

Zdroje: obálky | úryvky z knih

You Might Also Like

0 komentářů