S tvorbou Neila Gaimana jsem se setkala už ve třech knihách. A mám v plánu pokračovat dál. Co se týče jeho komiksové tvorby, tak je pro mě naprostou novinkou. Slyšela jsem o jeho příbězích hodně, ale zatím jsem se k nim neměla jak dostat. Černá orchidej je tak pro mě vůbec první komiks od tohoto uznávaného autora fantasy literatury.

Susan Lindeová je žena činu. Snaží se bojovat proti zlu všemi možnými způsoby. Její poslední mise se ji ale stane osudovou. Nejen že ji objeví, ale mučí a nakonec i zabijí. Susan je ale výjimečná, svoji smrt přežije a narodí se znovu. Ztratí ale pojem o tom, kdo vlastně je, jaký byl její život předtím a jaký má být její život teď.

Moje první seznámení s Gaimanovým komiksem byl hodně zvláštní. Černá orchidej totiž není jednoduché čtení. Samotný příběh je proto nutno číst s největší pozorností. Neil Gaiman totiž stvořil příběh, kde ani tak nehraje podstatnou roli boj se zlem, ale především boj se sebou samým. Klade si otázky lidského bytí, řeší problémy ekologie, lásky, krutého násilí a hlavně smrti. Smrt zde hraje velkou roli. Díky ní vlastně začal celý tento příběh.

Celá příběh se nese v lehce magické, ale především snové až melancholické atmosféře. Některé části jsou zpracovány takovým způsobem, že ani nevíte, zda se jedná o sen nebo hrdinčinu přítomnost. Kniha má hodně vrstevnatý děj a se svými postavami si často hraje. Gaiman totiž nenapsal superhrdinský příběh plný akce a vtipných hlášek. Jede si svou vlastní cestou a tím se z tohoto komiksu stává něco výjimečného.


Velkým překvapením pro mě bylo zakomponování známých postav z DC univerza. Batman, Lex Luthor nebo Poison Ivy a další. Tyto "vsuvky" navíc byly ale zajímavým zpestřením celého příběhu a ukázkou toho, jak obrovského universum to je.

Komiks by ale nebyl tím pravým komiksem, kdyby nezaujal svou kresbou. Černou orchidej si tak vzal pod svá bedra David McKean. A musím přiznat, že se jedná o jednu z nejlepších kreseb, které jsem zatím viděla. McKean střídá tmavé a melancholické barvy s výraznými a živelnými barvami. Hravě se mu tak podařilo pomocí obrázků vystihnout ty správné pocity a atmosféru. Navíc se nejedná o jakési "čisté" zobrazení, které vidíme skoro ve většině komiksech. Často jsou některé sekvence jakoby načtrnuty pouhou tužkou nebo naopak jsou plné barev, které zase vznikli možná pomocí pastelů nebo štětce. McKean si s příběhem opravdu hodně pohrál a jde to poznat na každé stránce.

Černá orchidej je výjimečná a to nejen svým příběhem, ale i zpracováním. Pro někoho to tak může být až umělecký zážitek, listovat stránkami a kochat se příběhem jen pomocí kreseb. Příběh vás donutí zamyslet se nad nejrůznějšími problémy a možná vám i na některé změní pohled. Jednoznačně se jedná o mistrovské dílo, které bude spousta čtenářů považovat za geniální. Mě přesvědčil, že Neil Gaiman není jen mistr v psaní fantastických příběhů, ale že i na tomto poli literatury umí hodně ukázat.